Vladimír Iljič LeninDĚLNÍKŮM A DĚLNICÍM THORNTONOVA ZÁVODU[23]
Dělníci a dělnice Thorntonova závodu!
Dny 6. a 7. listopadu mají být pro nás všechny památné… Tkalci svým společným odporem proti panskému útlaku dokázali, že mezi námi jsou v těžké chvíli ještě lidé, kteří se umějí postavit za naše společné dělnické zájmy, že se našim šlechetným pánům ještě nepodařilo učinit z nás navždy ubohé raby své bezedné kapsy. A my, soudruzi, budeme pevně neúchylně držet naši linii do konce, budeme stále pamětlivi toho, že své postavení můžeme zlepšit jen společným svorným úsilím. Především se, soudruzi, nedejte chytit na léčku, kterou tak chytře nastrojili pp. Thorntonové. Uvažují takto: „Teď je doba, kdy odbyt zboží vázne, takže za dosavadních podmínek práce na závodě nedosáhneme dosavadních zisků… Ale s menšími se nespokojíme… Bude tedy zapotřebí políčit na dělnickou chasu, aby na svých bedrech odnesla břímě špatných cen na trhu… Jen nesmíme ten kousek nastrojit jen tak všelijak, nýbrž důmyslně, aby dělník ve své prostotě ani nepochopil, jaký zákusek mu připravujeme… Dotkni se všech najednou — a všichni najednou se zdvihnou, nic s nimi nepořídíš, ale když napálíme nejdříve ty chudáky tkalce, pak tomu neujdou ani ostatní… Dělat s těmi lidičkami cavyky jsme si nezvykli, a nač také? Nové koště nám lépe mete…“ A tak tedy páni, starostliví o blaho dělníka, chtějí dělníkům všech oddělení továrny pomaloučku polehoučku připravit takový osud, jaký už připravili tkalcům… A proto, zůstaneme-li všichni neteční k osudu tkalcovského oddělení, vyhloubíme vlastníma rukama jámu, do které v brzké době shodí i nás. Tkalci vydělávali v poslední době tak asi 3 ruble 50 kopějek za 14 dní, sedmičlenná rodina dokázala žít po tuto dobu za pět rublů, rodina, skládající se z muže, ženy a dítěte — dokonce za 2 ruble. Přišli o poslední oděv, spotřebovali poslední groš vydělaný pekelnou dřinou v době, kdy dobrodinci Thorntonové hromadili miliony na miliony. Ale i to všecko bylo málo, před jejich očima byly vyhazovány před vrata stále nové a nové oběti panského kořistnictví a útlak se zvětšoval s bezohlednou krutostí… Do vlny začali bez jakýchkoli řečí přidávat nollesy a knopy[24] a tím se strašně zpomalovala výroba zboží, háčky na provlékání osnovy se jakoby náhodou zvětšily, nakonec začali docela zkracovat pracovní dobu a teď zavádějí kusy o 5 šmicech[25] místo 9, aby se tkadlec musel stále častěji starat o osnovu a mořit se s jejím navlékáním, za což, jak je známo, se neplatí ani groš. Hladem chtějí umořit naše tkalce, a výdělek 1 rubl 62 kopějek za 14 dní, který se začal objevovat v mzdových knížkách některých tkalců, se může v krátké době stát všeobecným výdělkem tkalcovského oddělení… Soudruzi, chcete se i vy dočkat takové panské lásky? A jestliže ne, jestliže vaše srdce ještě nezkameněla k strádání stejných chudáků, jako jste vy sami, semkněte se svorně kolem našich tkalců, vyhlasme své společné požadavky a při každé vhodné příležitosti bojujme proti našim utiskovatelům za lepší úděl. Dělníci přadláckého oddělení, nedejte se oklamat pevností a nějakým zvýšením svého výdělku… Vždyť téměř dvě třetiny vašich soudruhů byly už propuštěny z továrny a váš lepší výdělek byl vykoupen za cenu hladu vašich přadláků, vyhozených za vrata. To je zas takový chytrý panský manévr a není těžko ho pochopit, jestliže spočítáme, kolik si vydělalo celé oddělení pro spřádání bavlny dříve a kolik vydělává dnes. - Dělníci nové barvírny! Vy vyděláváte za 14 a čtvrt hodiny každodenní práce, od hlavy k patě prosyceni vražednými výpary barev, už dnes všeho všudy 12 rublů za měsíc! Všimněte si pozorně našich požadavků: chceme konečně súčtovat s těmi nezákonnými srážkami, které vám strhují za neschopnost vašeho mistra. - Pomocní a vůbec všichni nekvalifikovaní dělníci na závodě! - Snad nedoufáte, že si udržíte své 60 – 80 kopějkové denní výdělky, když vyučený tkadlec se bude musit spokojit s 20 kopějkami za den? - Soudruzi, nebuďte slepí, nesedněte na panskou vějičku, stůjte pevněji jeden za druhým, jinak nám všem bude tuto zimu zle. Musíme co nejbedlivěji sledovat manévry našich pánů ve Věci snižování sazeb a všemi silami odporovat tomuto úsilí, pro nás tak zhoubnému… Buďte hluší ke všem jejich výmluvám na špatné obchody: pro ně je to jenom menší přírůstek jejich kapitálu, pro nás je to hladové utrpení našich rodin, ztráta posledního kousku tvrdého chleba, ale cožpak je možno položit obojí na jedny váhy? Teď utiskují především tkalce a my se musíme dožadovat:
1) zvýšení tkalcovských sazeb na jejich jarní výši, tj. přibližně na 6 kopějek za kus;
2) aby byl pro tkalce dodržován zákon o tom, že dělníkovi musí být před započetím práce oznámena výše mzdy, za kterou pracuje. Ať tabulka, podepsaná továrenským inspektorem, není jen na papíře, ale i ve skutečnosti, jak to stanoví zákon. Pro tkalcovskou práci např. musejí být u platných sazeb uvedeny také údaje o jakosti vlny, kolik je v ní odpadové vlny a krátkých vláken, musí být propočtena doba, nutná k přípravě práce;
3) pracovní doba musí být rozdělena tak, abychom zbytečně neztráceli čas; teď např. to nastrojili tak, že tkadlec na každém kuse ztrácí den na přípravu osnovy, a bude-li kus skoro dvakrát menší, ponese tkadlec bez ohledu na mzdovou tabulku dvojí ztrátu. Chce-li zaměstnavatel takovým způsobem zkracovat náš výdělek, ať to řekne rovnou, abychom věděli, oč nás chtějí okrást;
4) továrenský inspektor musí bdít nad tím, aby se v sazbách nepodvádělo, aby nebyly sazby dvojí. To znamená např., že ve mzdové tabulce nesmějí být za stejný druh zboží, jenže pod jiným názvem, dvojí ceny. Na př. biber jsme tkali za 4 ruble 32 kopějky, ural[26] jen za 4 r. 14 kop. - a cožpak na práci to není jedno a totéž? Ještě drzejším podvodem je dvojí cena za práci na zboží stejného označení. Takto páni Thorntonové obcházeli zákony o pokutách, v nichž se praví, že pokutu je možno uložit jen za takové poškození práce, které bylo způsobeno dělníkovou nedbalostí, v takovém případě se musí srážka nejdéle do tří dnů ode dne, kdy byla uložena, zanést do pracovní knížky do rubriky pokut. Všechny tyto srážky musejí být přesně zúčtovány a shromážděná suma nesmí plynout do kapsy továrníkovy, nýbrž na potřeby dělníků této továrny. Ale u nás – podívejme se do našich knížek - čisto, pokuty žádné, je možno si myslet, že naši páni jsou ze všech pánů nejhodnější. Ve skutečnosti však obcházejí zákon, protože ho neznáme, a lehko si dělají své obchůdky… Jak vidíte, nepokutují nás, jen nám srážejí, platí podle nižší sazby, a pokud existují sazby dvě - nižší a vyšší - nijak je není možno chytit, srážejí si a srážejí do vlastní kapsy;
5) současně se zavedením jedné sazby nechť je každá srážka zanesena do rubriky pokut s vyznačením, zač byla uložena.
Pak bude zřejmé nespravedlivé pokutování, méně naší práce se bude zadarmo ztrácet a sníží se počet takových hanebností, jaké se provádějí nyní např. v barvírně, kde si dělníci vydělávali méně kvůli nešikovnému mistrovi, což podle zákona nemůže být důvodem pro nezaplacení práce, poněvadž tu nejde o nedbalost dělníkovu. A copak je u nás málo takových srážek, na nichž nemáme žádnou vinu?
6) žádáme, aby za byt od nás brali tolik, kolik brali do roku 1891, tj. 1 rubl za osobu a měsíc, protože platit 2 ruble při našem výdělku není zřejmě z čeho, a také zač?… Za tu špinavou, páchnoucí, těsnou a s požárního hlediska nebezpečnou díru? Nezapomínejme, soudruzi, že v celém Pitěru se 1 rubl za měsíc považuje za cenu dostatečnou, jenom naši starostliví páni se s ní nespokojují, a my je musíme přinutit, aby i tu zmírnili svou lačnost. Hájíme-li tyto požadavky, soudruzi, nijak se nebouříme, jen žádáme, aby nám dali to, čeho už podle zákona požívají dělníci jiných závodů, co nám vzali, spoléhajíce se, že neumíme hájit svá vlastní práva. Dokážeme, že naši „dobrodinci“ se tentokrát zmýlili.
__________________________________
Poznámky:
[23] Leták „Dělníkům a dělnicím Thorntonova závodu“ napsal Lenin v listopadu 1895. 5. listopadu 1895 vzplanula za vedení petrohradského „Svazu boje za osvobození dělnické třídy“ v továrně stávka 500 tkalců, vyvolaná nesnesitelně těžkou situací dělníků. Leninův leták, vydaný v souvislosti s touto stávkou, vyzýval všechny dělníky a dělnice továrny k podporování stávkujících tkalců. Jsou v něm uvedena fakta o životě Thorntonových dělníků, jež pečlivě shromáždil sám Lenin. Leták na dělníky továrny mocně zapůsobil. Stávka skončila pro dělníky úspěšně. Na jaře 1896 byl leták otištěn v zahraničí v 1. - 2. čísle sborníku „Rabotnik“.
[24] Nolles - výčesky z vlny, krátké vlákno, méně vhodné pro spřádání než vlna; získává se při zpracování vlny na česacích strojích.
Knop - krátké vlákno, získávané při postřihování sukna a nehodící se k spřádání.[25] „šmic“ - délková míra, rovnající se 5 aršínům (asi 3,5 metru); používalo se jí při oceňování odváděného díla tkalců.
[26] „Biber“ a „ural“ — názvy druhů sukna: silné sukno biber, silné sukno ural.
Převedeno z: V.I.Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950