Manifest Komunistické strany, Karel Marx + Bedřich Engels 1848
1 Názvy předmluv byly vesměs doplněny vydavateli.
2 "K této myšlence," pravím v předmluvě k anglickému překladu, "která je podle mého mínění předurčena, aby měla pro historickou vědu stejně pokrokový význam jako Darwinova teorie pro přírodovědu - k této myšlence jsme se oba postupně přibližovali už několik let před rokem 1845. Jak dalece jsem v tomto směru postoupil samostatně, ukazuje moje "Postavení dělnické třídy v Anglii". Když jsem se však na jaře roku 1845 znovu sešel s Marxem v Bruselu, měl tuto myšlenku propracovánu a vyložil mi ji slovy téměř stejně jasnými, jakými jsem ji shrnul zde." (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
3 Lassalle osobně nám vždycky prohlašoval, že je Marxovým žákem, a jako takový stál na půdě Manifestu. Ale ve své veřejné agitaci v letech 1862 až 1564 nešel na požadavek výrobních družstev podporovaných státním úvěrem. (Engelsova poznámka.)
4 "The Condition oí the Working Class in England in 1844". By Frederick Engels. Translated by Florence K. Wischnewetzky, New York, Lovell - London, W. Reeves, 1888. (Původní poznámka)
5 Lassalle se osobně vůči nám vždycky prohlašoval za "žáka" Marxova a stál jako takový na půdě Manifestu. Jinak tomu bylo s ětmi jeho přívrženci, kteří se nedostali za požadavek výrobních družstev se státním úvěrem a dělili celou dělnickou třídu na stoupence státní moci a na stoupence svépomoci. (Engelsova poznámka.)
6 Tato věta je v polském vydání z r. 1892 vynechána.
7 Tato slova jsou v italském překladu z r. 1893 vynechána.
8 Buržoazií se rozumí třída novodobých kapitalistů, kteří vlastní prostředky společenské výroby a používají námezdní práce. Proletariátem třída novodobých námezdním dělníků, kteří nemají své výrobní prostředky a jsou tedy nuceni, aby mohli žít, prodávat svou pracovní sílu. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
9 To jest, přesně řečeno, celé písemně dochované dějiny. Roku 1847 byla předhistorie společnosti, společenská organizace, která předcházela veškeré psané dějiny, ještě téměř neznámá. Později objevil Haxthausen pospolné vlastnictví půdy v Rusku. Maurer dokázal, že je společenským základem, z něhož v historickém vývoji vycházeli všechny německé kmeny, a postupně se zjistilo, že vesnická občina s pospolnou držbou půdy byla prvobytnou formou společnosti od Indie po Irsko. Konečně Morgan dovršil dílo svým objevem pravé povahy rodu a jeho postavení v kmeni, čímž odhalil vnitřní organizaci této prvobytné komunistické společnosti v její typické formě. Rozkladem této prvobytné občiny počíná štěpení společnosti na zvláštní, koneckonců antagonistické třídy. Pokusil jsem se probádat tento proces rozkladu ve spise "Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu", 2. Vydání, Stuttgart 1886. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
10 Cechovní mistr je plnoprávný člen cechu, mistr v cechu, ne však jeho hlava. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
11 (1888) pokrokem této třídy.
12 "Komunami" se nazývala ve Francii vznikající města dokonce dříve, než si vydobyla na svých feudálních velmožích a pánech místní samosprávu a politická práva jako "třetí stav". Všeobecně řečeno, jako země typická pro ekonomický rozvoj buržoazie je zde vzata Anglie, pro její politický vývoj Francie. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
13 (1848, 1872) ozbrojená a samosprávná sdružení
14 (1888) republika (jako v Itálii a Německu).
15 (1888) monarchie (jako ve Francii).
16 (1848) monarchii a hlavní.
17 (1848, 1872, 1883) dřívějších.
18 (1848) však.
19 (1848) nýbrž dokonce.
20 (1848) pustošivá.
21 (1848) rozvoji buržoazní civilizace a
22 (1848) dělníka.
23 později používaný termín: pracovní síly.
24 (1888) břemeno.
25 (1848, 1872, 1883) svůj poslední cíl.
26 (1848) žen a dětí.
27 (1848) si.
28 (1888) spolky (tradeuniony).
29 (1888) politického a všeobecného vzdělání.
30 (1888) prvků osvěty a pokroku.
31 (1848, 1872,1883) nebo se snaží.
32 (1848, 1872, 1883) Nejpodstatnější.
33 (1848,1872) své vlastní.
34 (1888) sektářské.
35 (1888) většiny menšinou.
36 (1848) našeho buržoy.
37 (1848) že chtějí.
38 (1888) na vedoucí třídu národa.
39 (1848) národů.
40 (1848) svědomí.
41 (1848) veškeré.
42 (1848) protikladu.
43 (1848,1872,1883) atd. atd.
44 (1848) protikladu, tříd vůbec.
45 Nejde o anglickou restauraci z let 1660-1689, nýbrž francouzskou restauraci z let 1814-1830. (Engelsova poznámka k anglickému vydáni z roku 1888.)
46 (1888) padající ze stromu průmyslu.
47 To se týká hlavně Německa, kde pozemková aristokracie a junkeři obdělávají velkou část svých pozemků na vlastní účet s pomocí správců a kromě toho jsou majiteli velkých cukrovarů a lihovarů. Bohatší angličtí aristokraté ještě tak hluboko neklesli; ale i oni vědí, že pokles renty je si možno vynahradit tím, že propůjčí své jméno zakladatelům víceméně pochybných akciových společností. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
48 (1848) Svatý.
49 (1888) Nakonec však, když tváří v tvář nezvratným historickým faktům vyprchalo všechno opojení sebeklamu, zvrhla se tato forma socialismu v ubohou kocovinu.
50 (1848) neplodnou spekulací o pravé společnosti.
51 (1848) Toto podsouvání svých
52 (1848) předpokládá
53 (1890) der deutschen Pfahlbürgerschaft (1888) Philister - německých filistrů.
54 (1890) den deutschen Spießbürger - (1888) kleinen Philister - malého filistra.
55 Revoluční bouře z roku 1848 smetla celý tento prašivý směr a vzala jeho nositelům chu ještě dále se plést do socialismu. Hlavním představitelem a klasickým typem tohoto směru je pan Karl Grün. (Engelsova poznámka k německému vydáni z roku 1890.)
56 (1848, 1872, 1883) aby
57 (1848,1872,1883) a
58 (1848) Její socialismus tkví.
59 (1848) Toto fantastické líčení.
60 (1848, 1888) odpovídá době.
61 (1848) protikladu města a venkova.
62 Falansterami se nazývaly socialistické kolonie, které plánoval Fourier; Ikarií nazývá Cabet svou utopickou zemi a později svou komunistickou kolonii v Americe. (Engelsova poznámka k anglickému vydáni z roku 1888.)
Home-colonies (koloniemi ve vlastní zemi) nazývá Owen své vzorné komunistické společnosti. Falanstery byl název společenských paláců, plánovaných Fourierem. Ikarie bylo jméno utopické fantastické země, jejíž komunistická zařízení vylíčil Cabet. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
63 (1848) spíše.
64 Tato strana byla tehdy' zastoupena v parlament Ledru-Rollinem, v literatuře Louis Blancem, v denním tisku listem "La Réforme". Název sociální demokracie znamenal, že tato část demokratické nebo republikánské strany, stejně jako původci tohoto názvu, měla víceméně socialistický nátěr. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
Stranu, která se tehdy ve Francii nazývala socialisticko-demokratickou, zastupoval v politickém životě Ledru-Rollin a v literatuře Louis Blanc; lišila se tedy jako den a noc od dnešní německé sociální demokracie. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
65 (1848) protikladu buržoazie a proletariátu.
b Únorová revoluce ve Francii roku 1848 byla vyvrcholením odporu proti režimu červencové monarchie, který byl nezastřeným panstvím úzké nejbohatší vrstvy finančníků. Všeobecným povstáním 22.-24. února 1848 byl svržen Ludvík Filip Orleánský a prohlášena druhá republika (1848-1852). Prozatímní vláda, složená hlavně z umírněných republikánů, provedla však demokratické reformy jen částečně. Buržoazně demokratickou revoluci brzdil zejména konzervativní tlak venkova. Když vláda nevyřešila dělnickou otázku a nakonec uzavřela i národní dílny, které měly zabránit nezaměstnanosti, propuklo 23. června 1848 v Paříži dělnické povstání, které si kladlo za cíl zřídit sociální republiku. Porážka červnového povstání vedla k posílení "výkonné moci" (Cavaignac) a k přijetí ústavy, jež dávala velkou pravomoc presidentu republiky (byl jím 10. prosince 1848 zvolen Ludvík Bonaparte). K moci přišla monarchistická "strana pořádku".
c Pařížská komuna 1371, revoluční vláda dělnické třídy vytvořená proletářskou revolucí v Paříži. Byla to první vláda proletářské diktatury v dějinách. Existovala 72 dní (18. března - 28. května 1871). Bezprostřední pohnutkou zrodu revoluční Pařížské komuny byly události prusko-francouzské války 1870-71, které zrevolucionovaly nejen francouzské dělnictvo, ale i drobné řemeslníky a ti v době obléhání Paříže německými vojsky vytvořili společně národní gardu k obraně města. Postup reakčního Národního shromáždění a vlády v čele s A. Thiersem, zejména snaha odzbrojit pařížské dělníky a uvěznit členy ústředního výboru národní gardy, vedl k vypuknutí spontánního povstání pařížského dělnictva a národních gard proti buržoaznímu Národnímu shromáždění a Thiersově vládě, která prchla do Versailles. Moc tak přešla 18. března do rukou dělnické třídy a s ní spojené maloburžoazie. Dne 29. března se konaly volby Pařížské komuny, která pak byla 28. března slavnostně vyhlášena. Politicky bylo její složení značně různorodé (proudhonisté, blanquisté, novojakobíni, aj., mezi nimi 2-3 členové blízcí marxismu). Pařížská komuna provedla řadu revolučních opatření: odstranění byrokratické mašinérie a stálé armády, povinnou školní docházku, zrovnoprávnění žen, odluku církve od státu, svěření závodů opuštěných majiteli dělníkům, zlepšení postavení dělnictva (vyšší mzdy, přesídlení do bytů buržoazie, zrušení pokut) aj. Současně se však Pařížská komuna dopustila závažných omylů: nekonfiskovala ohromné sumy, uložené ve Francouzské bance (3 mld. franků), nepostupovala dost rozhodně proti reakční versailleské vládě a jejím agentům v Paříži, nepečovala soustavně o organizaci a vyzbrojení revoluční armády; nedovedla se spojit s francouzským venkovem a zůstala tak v izolaci, 21. května vtrhla stotřicetitisícová Thiersova armáda za pomoci Prusů do Paříže. Přes velikou obětavost a statečnost revolučních dělníků při obraně města byla Pařížská komuna po týdenních pouličních bojích 28. května poražena.
d Tato předmluva je poslední předmluvou k Manifestu napsanou společně Marxem a Engelsem. Existuje ve dvou německých verzích: v původním znění z 21. ledna 1882 a ve zpětném překladu z ruštiny, který pořídil Engels roku 1890 pro předmluvu k novému německému vydání. Pro překlad do češtiny bylo použito původní verze.
e První ruský překlad Manifestu vydala roku 1869 ženevská tiskárna "Volnaja russkaja tipografija", která do roku 1867 patřila Gercenovi. Bakunin jako překladatel text na několika místech zkomolil.
f Gatčina - zámek u Petrohradu, v němž se zdržoval car ze strachu před teroristickými akcemi.
g V procesu konaném v Kolíně nad Rýnem roku 1852 bylo postaveno před soud jedenáct členů Svazu komunistů. Na základě takzvané "Knihy protokolů" ze zasedání ústředního výboru Svazu a jiných falzifikátů vyrobených pruskou tajnou policí byli obžalováni z velezrady. Politické pozadí procesu i celou podlost prušáckého policejního systému ukazuje Marx v "Odhaleních o kolínském procesu proti komunistům" (Spisy 8, str. 443-508).
h Mezinárodní dělnické sdružení (I. internacionála), první mezinárodní organizace proletariátu, založená 28. září 1864. Její vznik vyvolala potřeba jednotné mezinárodní organizace proletariátu, která by byla s to čelit stále rostoucí a upevňující se politické i vojenské mezinárodní organizovanosti buržoazie. Svou činností v generální radě I. Internacionály se Marx se svými spolupracovníky snažil dát mezinárodnímu dělnickému hnutí vědecký socialistický program, aby na jeho základě mohly být vytvořeny politické strany proletariátu v jednotlivých zemích. Vypracoval zekména ustavující dokument, tzv. Inaugurační adresu MDS a Prozatímní stanovy (21.-27. října 1867). Historickým významem I. Internacionály bylo, jak praví Lenin, že "položila základ mezinárodní organizaci pracujících pro přípravu jejich revolučního náporu na kapitál".
I. internacionála měla významný historický podíl na vítězství marxismu proti maloburžoázním názorům proudhonismu, lassallovství, anarchismu (bakuninismu), blanquismu a tradeunionismu. - Po roce 1872 téměř přerušila svou činnost a 1876 byla na konferenci ve Filadelfii oficiálně prohlášena za rozpuštěnou, nebo splnila své historické poslání a její forma již neodpovídala potřebám tehdejšího stupně vývoje dělnického hnutí.
i Jde o projev předsedy městské rady tradeunionů ve Swansea Bevana, přednesený na výročním sjezdu roku 1887.
j Pro druhé ruské vydání s předmluvou autorů přeložil Komunistický manifest G. V. Plechanov, jak vyplývá z Engelsova doslovu k práci "O sociálních poměrech v Rusku" (1894) (srov. Spisy 22, str.. 482). Rovněž Plechanov poznamenává v pozdějším ruském vydání Manifestu (1900), že překlad pro 2. ruské vydání z r. 1882 je jeho dílem.
k Francouzský překlad Laury Lafarguové vycházel v listu "Le Socialiste" od 29. srpna do 7. listopadu 1885 a knižně byl vydán v Paříži 1886.
l Úvodní slova Stanov Mezinárodního dělnického sdružení (I. internacionály) ve všech jejich vydání (viz Marx-Engels, Spisy 19, str. 46 a 568; sv. 17, str, 484).
m Engels míní svou předmluvu k německému vydání Manifestu z roku 1883.
n Německý originál Marxovy předmluvy k 2. Ruskému vydání Manifestu, který se Engelsovi ztratil, byl nalezen a je uchován v archívu IML v Moskvě.
o Marx-Engels, Spisy 16, str. 46-49.
p enevský kongres I. Internacionály se konal 3.-8. září 1866. Přijal šest rezolucí: o mezinárodním sjednocení všech akcí, o uzákonění osmihodinového pracovního dne, o práci dětí a žen, o práci družstev, o odborech, o stálých armádách. Schválil také stanovy a organizační řád Mezinárodního dělnického sdružení.
Pařížský dělnický kongres - Mezinárodní socialistický dělnický kongres, který se konal v Paříži od 14. do 20. července 1889 a byl fakticky ustavujícím kongresem Druhé internacionály.
r Kongresovka - část Polska, která pod oficiálním názvem Království polské připadla z usnesení vídeňského kongresu z let 1814-1815 Rusku.
s Sazba prvního vydání Manifestu trvala téměř celý únor. Jeho expedice byla ukončena teprve 19. března 1848.
Myšlenka, že kontrarevoluce je nucena plnit úkoly revoluce, se opakuje i v jiných článcích.
t Pozn. k tomuto vydání: Francouzští legitimisté - stoupenci bourbonské dynastie, svržené roku 1830, která byla představitelkou zájmů velkých dědičných pozemkových vlastníků. V boji proti vládnoucí orleánské dynastii, opírající se o finanční aristokracii a velkoburžoazii, uchylovala se část legitimistů k sociální demagogii a vydávala se za obhájce pracujících proti vykořisovatelské buržoazii.
u Pozn. k tomuto vydání: Mladá Anglie - skupina anglických politiků a literátů, příslušníků statkářské toryovské strany; vznikla počátkem čtyřicátých let 19. století. Představitelé Mladé Anglie, kteří vyjadřovali nespokojenost pozemkové aristokracie s rostoucí hospodářskou a politickou mocí buržoazie, se demagogicky snažili získat vliv na dělnickou třídu.
v Chartisté - příslušníci masového revolučního hnutí dělnické třídy v Anglii v 30. a 40. letech minulého století.
Reformisty jsou zde míněni stoupenci listu "Le Réforme", kteří usilovali o nastolení republiky a uskutečnění demokratických a sociálních reforem.
w V průběhu národně osvobozeneckého boje v Polsku se povstalcům podařilo ustavit 22. února 1846 v Krakově národní vládu. Krakovské povstání však už počátkem března 1846 potlačila společnou intervencí rakouská, pruská a ruská vojska.